Florencie

Florencie měla být vrcholem naší dovolené v Toskánsku a taky jím byla! Strávili jsme tady den a půl, což si myslíme, že nám i celkem stačilo a doplnili jsme tak sbírku pro nás nejzajímavějších italských měst, které jsme chtěli někdy navštívit. 

První den jsme ji začali obdivovat cca kolem 2. hodiny odpoledne a zrovna jsme nechytili hezké počasí, což ovlivnilo i náš první dojem z Florencie. K divnému počasí se přidala skutečnost, že jsme se až moc spoléhali na průvodce a to jsme neměli dělat. Během dvou let změnili trasy miniautobusů, takže jsme se v tom chvíli motali. Pak když jsme si na jedné zastávce vyfotili aktuální mapku autobusů, stejně to nestačilo, protože zrovna byly nějaké uzavírky a stejně nás to nezavezlo tam, kam jsme chěli. Takže první odpoledne trošku zmatečné. Ale i tak jsme si stihli zajet k Accademia Gallery, kam jsme měli zamířeno druhý den na Davida. Chtěli jsme vědět, kolik času nám to zabere a co a jak, abychom podle toho naplánovali další den. A po krátké procházce městem jsme se rozhodli pro vyhlídku z pevnosti Belvedere. Sice už jsme byli na Piazzale Michelangelo, ale v Belvederu byla zrovna výstava a věděli jsme, že je tam nainstalovaná zajímavá socha kostry nad městem a tu jsme chtěli vidět. Nakonec jsme se na Belvedere dostali, ale cestou zpátky jsme si mysleli, že snad uletíme, jaký byl vichr. A nad námi úplné černo a začalo hřmít, no zkrátka chytla nás snad stoletá bouřka, cestou autobusem jsme pak viděli jak všude valí voda. Sice jsme měli deštník, ale bylo nám to prd platné, stejně jsme totálně zmokli. 

Druhý den jsme začali snídaní ve městě a hned potom jsme šli na Piazza del Duomo a chtěli jsme navštívit katedrálu Santa Maria del Fiore. Plánem bylo vylézt do kopule a naproti do Giottovy zvonice. Lístky jsme sehnali rychle, to problém nebyl, ale nikde jsme si nepřečetli, že bychom si měli dopředu zamlouvat vstup do kopule. Byla na den dopředu zamluvená. Takže sice jsme si koupili univerzální lístek na všechno, ale kopuli jsme nestihli. A další den už jsme tam nebyli, takže o to jsme přišli. Nicméně i výstup na zvonici a výhled ze zvonice byl dech beroucí. Vidět kopuli katedrály tak zblízka a v takové výšce, to byl fakt dobrý zážitek. Po zvonici jsme ještě koukli do románského Baptisteria Sv. Jana Křtitele a pak si vystáli další frontu na vstup do katedrály. Ta má vstup zadarmo, tak tomu odpovídala i fronta, ale šlo to naštěstí rychle. Velmi milá skupinka Španělů mi potom půjčila šátek, abych si zakryla ramena, protože jsem je měla dost odhalená. V Římě jsme se na to připravili, v Sieně na to byli vybavení, ve Florencii lidi vyhazovali. :-) Naštěstí to ale dobře dopadlo. 

No a po rychlém obědě jsme jeli za Davidem. :-) Tady jsme byli prozřetelní a vstupenky si zaopatřili už doma, takže to bylo snad jediné místo, kde jsme na nic nečekali, vyzvedli jsme si vstupenky a hned jsme šli. A když jsme viděli ty fronty kolem nás, tak to je hrůza.

Na originál sochy Davida jsme se moc těšili, slyšeli jsme a četli jsme jak je nádherný, ale opravdu nic se nevyrovná okamžiku, kdy ho vidíte na vlastní oči. Ta socha je prostě dokonalá, ty 2 kopie, co jsou volně k vidění ve městě se mu nemůžou vyrovnat. Ačkoli jsme si mysleli, že tam bude strašně moc lidí (vzhledem k frontám), tak to nebylo tak hrozné, bylo několik příležitostí se s Davidem vyfotit i sami. Asi to u vstupu hodně regulovali. V galerii je toho k vidění víc než jen David, ale ten je samozřejmě největším tahákem. Pak už jsme se prostě jen procházeli městem, ještě jsme zašli na Piazza della Signoria, kde se nachází Palazzo Vecchio a zajímavá kašna (samozřejmě se zrovna opravovala). Dál jsme zamířili k Ponte Vecchiu, který jsme krásně viděli už z vyhlídek, ale prošli jsme se po něm až nakonec, až jsme opouštěli centrum města. 

Celá Florencie je kouzelná, to už víte dopředu, že bude krásná, to je dokázaná věc. Florencie se opravdu musí líbit snad každému, kdo ji navštíví. Nicméně je to neuvěřitelná masovka. Jsou tam návaly a návaly turistů a nemáte šanci si něco projít v klidu. Třeba by to bylo lepší v zimě. :-)

Poslední věc, kterou jsme chtěli ve Florencii zažít, byl západ slunce nad městem. Nečekali jsme, že na Piazzale Michelangelo bude na západ slunce čekat tolik lidí. Mělo to neuvěřitelnou atmosféru, lidé posedávali na silnici, pili víno, koukali na západ slunce a čekalo se, až se budou pomalu rozsvěcovat památky. Nádherný a neuvěřitelně romantický zážitek a hlavně skvělá tečka za Florencií.