Portugalsko, Den 2: Lisabon

Na druhý den jsme si taky udělali náročný plán (jako vždy, když cestujeme) a ráno jsme se na to museli pořádně posilnit. :-) Objevili jsme moc hezkou pekárnu asi 2 min. chůze od Guest Housu, milá obsluha a hezké prostředí nás nastartovalo na celý den. O dobré snídaně není v Lisabonu nouze.

Začít jsme chtěli pozemní lanovou dráhou Lavra a potom najít a vyzkoušet výtah Santa Justa, který v Lisabonu jezdí už od roku 1902. Pozemní lanovou dráhu jsme sice našli, ale frontu jsme stát nechtěli, tak jsme "vagón" alespoň vyfotili. Krátkou procházkou jsme pak přes náměstí Rossio došli k výtahu Santa Justa. U výtahu jak jinak, fronta. Ale tuto jsme si prostě vystát chtěli. Jízda nahoru nic moc, protože je bez výhledu, ale když pak vystoupíte, tak ten výhled za to stojí. Krásně jde vidět Lisabonský hrad i město. 

A navíc, když vyjedete nahoru, dostanete se na náměstí Largo do Carmo, kde se nachází ruiny monumentálního karmelitánského kláštera (zapomenutý klášter, jak jsem se někde dočetla). Za pár euro vás pustí dovnitř a v tomto případě je o co stát, strávili jsme tu příjemnou chvíli. Po prohlídce jsme procházkou sešli na ulici R. Garrett, rušná nákupní ulice, na které stojí proslulá nejstarší kavárna Lisabonu - A Brasileira. A hádejte co? Nemohli jsme si ji nechat ujít. :-) Takže jsme si sedli a dali kafčo a "pasteis" a nasáli atmosféru "starého" kavárnictví. 

Věděli jsme, že téměř před kavárnou zastavuje jedna z největších atrakcí Lisabonu, tramvaj č. 28. Stará, žlutá, dřevěná tramvaj, která má docela zajímavou trasu a projíždí čtvrtí Bairro Alto, Baixa a hlavně křivolakými uličkami staré čtvrti Alfama. A právě Alfma byla naším dalším cílem. Projížďka byla zážitek, ale vzhledem k vedru a k tomu, že je to opravdu velmi oblíbená turistická atrakce bylo obtížné najít místo na sezení. Většinu cesty jsme prostáli a někdy to bylo dost náročné, když tramvaj prudce brzdila nebo prudce zatáčela. Chvílemi jsme si mohli doslova sáhnout na omítky domů, kolem kterých jsme projížděli. A při projížďce jsme si také víc všímali jedinečnosti Lisabonu. Domy, které jsou obložené kachličkami, tzv. azulejo, jsou zkrátka nádherné a nezapomenutelné.

Vystoupili jsme na konečné stanici tramvaje č. 28 a objevili jsme hezkou vyhlídku na město a na lisabonský hrad z druhé strany, než bylo od Santa Justy. A potom docela náročnou procházkou jsme došli k hradu. Přemýšleli jsme, jestli na něj máme jít, nakonec jsme šli, ale asi jsme toho litovali. Za docela velké vstupné to ani nestálo. Výhled byl sice nádherný, ale dost podobné výhledy byly i pod hradem a tak nějak celkově nás to tam zklamalo. 

Konečně nastala Jindrova chvíle, moc se těšil do ulic staré Alfamy (já jsem tomu říkala Alhambra - nějak jsem si na tu Alfamu nemohla vzpomenout). Procházeli jsme se starými uličkami, já možná trochu víc obezřetněji než Jindra. Možná jsme trochu i bloudili, ale k Alfamě to asi patří. Konečně jsme pak došli ke katedrále Sé (já jsem jí pro změnu říkala Fé). A potom jsme šli najít metro. Nevěděli jsme, že metro se nachází na nádherném náměstí (náměstí Praca do Comércio). Jak jsme vyšli jednou z uliček a najednou jsme viděli to obrovské prostranství, úplně jsme zaplesali. Skoro zapadalo sluníčko, ale stále bylo krásně teploučko, na náměstí bylo rušno a zaslechli jsme zahoukání záoceánské lodi, která právě odpolouvala, to už snad hraničilo s kýčem. :-) Lidé sledovali loď, jen tak se procházeli nebo seděli v restauracích..... prostě nádherná tečka za Lisabonem. Vlastně předbíhám, s Lisabonem jsme se rozloučili večer výbornou večeří (slavili jsme výročí) a noční procházkou čtvrtí Baixa......