Portugalsko, Den 1: Lisabon

Cestu do nejzápadnějšího státu Evropy a do nejzápadnějšího hlavního města Evropy jsme plánovali už na jaře, ale uskutečnili jsme ji až na podzim. Resp. u nás na podzim, tam bylo ještě nádherně, jako v létě. 

Když nás tato myšlenka napadla, celkem jsme se pro tuto zemi nadchli a začali si o ní zjišťovat víc a víc. Ruku na srdce, oproti jiným státům a hlavním městům je Portugalsko (Lisabon) opomíjen. A opravdu k tomu není důvod, přesvědčili jsme se o tom sami!!! Jak Portugalsko, tak Lisabon toho mají hodně co nabídnout. My jsme naši cestu rozdělili na dvě části, chtěli jsme nějaký čas strávit v Lisabonu a potom se přesunout na pobřeží Algarve.

Víte, že Lisabon leží u řeky Tejo (čti Težu) a ne u oceánu? A věděli jste, že v Lisabonu je nejdelší most v Evropě? Že má 17 km? A nebo že přes řeku Tejo vede i velmi podobný most mostu Golden Gate Bridge ze San Francisca? Že ve městě jezdí staré žluté tramvaje? Ne? My jsme se to také dozvěděli, až jsme se začali o Portugalsko zajímat a proč jsme ho sakra neobjevili dřív? Stalo se pro nás obrovským překvapením.

Do Lisabonu jsme přiletěli v pondělí večer, super věc je, že přímo z letiště vede metro, takže cesta do centra města proběhla rychle, ubytování jsme měli v Guest housu Charmin. K ubytování asi tolik, skvělá lokalita, blízko metra, blízko obchodů s potravinami, výborných pekáren, dokonce i několika pamětihodností. Bezpečná čtvrť, kde jsme se cítili dobře.

Předem musím říct, že byť jsme o cestě věděli cca 3 týdny, docela jsme podcenili přípravu na město jako takové. Chápejte to tak, že máme rádi určitý itinerář cesty, což jsme v tomto případě řešili až den před odletem, v průběhu letu a při přestupu. Ale proč bychom si dělali itinerář do Lisabonu? Co je tam zas tak důležitého? Omyl!!! Město je doslova protkané zajímavostmi, takže pokud máte na Lisabon 2 dny, je dobré si udělat plán, co za vidění stojí a co ne. To je jen metodická poznámka pro všechny, kdo by chtěli Lisabon navštívit. 

Takže hned ráno jsme si zajeli do Belému, příměstské části Lisabonu, odkud kdysi vyplouvali mořeplavci na své objevy. Četli jsme, že Portugalci jsou na své mořeplavce, hlavně na Vasco da Gamu, velmi hrdí. A to můžeme potvrdit, skoro všechno, co tady něco znamená, mělo v názvu Vasco da Gama. :-) Autobus nás vyhodil na rohu u Kláštera sv. Jeronýma (Mosteiro dos Jerónimos). Když jsme viděli ty davy lidí mířící do kláštera, tak jsme se na sebe podívali a s výrazem "co se děje", jakto, že je tady v říjnu tolik lidí? 

Zjistili jsme, že v Belému je nejstarší cukrárna v Lisabonu, Pastéis de Belém, kde se podle originální receptury již od roku 1837 pečou vynikající (a podle mnohých i nejlepší v Lisabonu) dortíčky pasteis de nata. Museli jsme je ochutnat! Říkali jsme si, tyjo, kde to najdem, ale stačilo se jednou zeptat a pak už jsme viděli dlouhou frontu na ulici a bylo nám to jasné. O Pastéis de Belém ale až později (rozepíšem se až u postu s jídlem).

Po výborných pasteis jsme se vydali kolem Jeronýma a kolem fontány před Jeronýmem k mramorovému památníku, který je postaven na počest portugalských objevitelů, k našemu zklamání se právě opravuje, takže jsme viděli jen lešení. :-( Nicméně dlažba před památníkem připomínající vlny a mapa světa stály také za vidění. A co bylo hlavní, byl odtud nádherný výhled na Most 25. Dubna (25 de Abril Bridge) a na Lisabonského Krista (něco jako Corcovado v Riu). Udělali jsme nespočetně fotek na břehu řeky Tejo, nádherné počasí a atmosféra cestování nás úplně dostalo. Dostalo nás tak, že po prohlídce památníku (včetně vyhlídky na město) jsme dostali chuť ochutnat portské víno. Portská vína mají opravdu specifickou chuť a nám spíše jak víno připomínají skoro až aperitivy, jak jsou plná, šťavnatá a silná. A toto byla naše první zkušenost!

Bylo pravé poledne, procházka na sluníčku byla příjemná, Jindříšek avizoval, že se určtiě spálíme, no tak už bylo pozdě se natírat a hlavně ani nebylo čím (ale k tomu se taky dostaneme). Po cestě jsme potkali stánek s mraženým jogurtem a neodolali jsme. Přišel více než vhod. A tak jsme si zpříjemnili zbytek cesty k věži, neboli Torre de Belém. Kde byla neuvěřitelná fronta a to se nám teda čekat nechtělo. Prošli jsme se ještě kousek k monumentu bojovníků, u kterého je také muzeum. V Lisabonu jsou muzea opravdu na každém kroku. 

 

Po skvělém obědě (o tom taky až později) jsme sedli jsme na šalinu a v kombinaci s metrem jsme za cca půl hodinky byli ve čtvrti, kde bylo vybudováno výstaviště pro Expo v roce 98. Procházka kolem řeky už nebyla tak příjemná jako dopoledne, foukal docela studený vítr, ale nebránilo nám to v tom si dát kávičku s krásným výhledem na nejdelší most v Evropě, na most Vasca da Gamy. :-) No a abych nezapomněla, tak jsme čistě náhodou objevili obchodní dům, jak jinak než Vasco da Gama, no a to bylo něco pro nás. Samozřejmě jsme nějaké obchody navštívili a něco si přikoupili, ale nejvíce času jsme strávili hledáním drogerky a nebo lékárny, abychom si pořídili opalovací krém. :-) 

Tolik k našemu prvnímu dni. Jak tak na to koukám, zajímalo by mě, jestli to někdo dočte, kdyžtak mi dejte vědět. :-)