Budapešť: Day 1 – Sightseeing

A je tu slibovaná Budapešť. V první řadě musíme říct, že jsme byli Budapeští všichni nadšení, hlavně tou noční, ale to bych předbíhala.

Cesta proběhla v pořádku, jelo se dobře, vyjížděli jsme o půl 7 a o půl 12 už jsme se procházeli po Andrássyho út (což je velmi rušná ulice se spoustou butiků světových značek, přirovnala bych k Champs Elise v Paříži, La Rambě v Barceloně, atd.). Ubytování jsme měli v samém srdci města, takže ty nejznámější památky byly, co by kamenem dohodil. Bydleli jsme v apartmánu, který patří do sítě apartmánů Lord. Apartmán byl výborně vybavený, šlo vidět, že jsou novější, byli jsme maximálně spokojení. Super bylo i parkování přímo pod apartmány, což se hodilo, protože odpadla starost o auto.

Hned po zabydlení jsme se vydali na trhy, které jsou nejznámější na náměstí Vörösmarty. Trhy nás sice nenadchly velikostí, o to však více tím, jak byly uspořádané a jak to tam bylo krásné. Stánky s jídlem byly oproti ČR či Vídni zase něco jiného, a to nejen nazdobením, ale hlavně složením jídla a pití. Ochutnali jsme místní speciality a zapili jsme je výborným svařeným vínem. Moc se nám líbily soukromé stolečky se židličkami, které byly i schované pod barevnou stříškou, kam si mohou návštěvníci trhů sednout a v klidu sníst jídlo či vypít svařák. Prošly jsme se a rozhodli jsme se ještě za světla navštívit nějaké významné památky.

 

Z náměstí Vörösmarty jsme byli za minutku na nábřeží Dunaje, podél kterého jezdí jejich typické, staré, žluté tramvaje. Udělali jsme pár fotek a vyrazili jsme dál. Cílem byl Gellertův vrch, přešli jsme po Alžbětině mostu na druhou stranu – tedy z Peště do Budu (česky Budín) a pak už nás čekal výstup na vrch. Došli jsme až úplně nahoru, kde se nachází jejich „socha Svobody“ a Citadela. Odtud byl nádherný výhled na Dunaj a celou Budapešť. Udělali jsme opět pár fotek a vyrazili jsme dál. Dalším cílem byla Hradní čtvrť. 

 

 

 

 

Cestou k nejvýznamnějšímu mostu Budapeště (Széchenyi lánchid neboli Řetězový most) a k Hradní čtvrti jsme se stavili v jedné restauraci, jednak už jsme měli hlad a jednak jsme se chtěli trochu ohřát, protože začínalo přituhovat. Restaurace se jmenovala Marvelosa a byli jsme z ní unešení. Byla krásně vyzdobená, byl to asi rodinný podnik, pěkně vybavený, po stěnách samé fotky a obrazy, každý stůl v jiné barvě, a vánoční stromeček, který byl ověnčený přáníčky od hostů (samozřejmě jsme před odchodem přidali přáníčka i my). Ochutnali jsme jejich typickou gulášovou polévku, která nás překvapila i vzhledem i chutí, ale byla výborná. A pak jsme si ještě my dva a Vendu dopřáli kafíčko a Arny pravou čokoládu, která byla opravdu čokoládová :-). No a to bychom nebyli my, abychom si k tomu nedopřáli i nějaký ten zákusek. Takže jsme si k tomu dali ještě jejich „sezónní dezert“ což bylo podle nás něco na styl štrůdlu a pečené vrstvy našlehaných bílků. Příjemně jsme poseděli a venku už se začínalo stmívat, na což jsme čekali. 

Došli jsme k Hradní čtvrti a koupili jsme si lístky na lanovku. Samotná jízda byla zážitkem, i když krátkým, protože jsme zase viděli město z jiné výšky, z jiného úhlu a hlavně už se začínalo rozsvěcovat. Nahoře jsme udělali hodně fotek a dokonce jsme stihli i střídání stráží, které doprovázel zajímavý program. Prošly jsme se okolím hradního paláce a koupili si na zahřátí další svařené víno. Protože byl ještě dobrý čas, rozhodli jsme se přejít k Rybářské baště a stihnout tak i osvětlený Parlament, protože v sobotu jsme měli v plánu odjet už po obědě a tak jiná možnost nebyla. Došli jsme k Rybářské baště a vedle stojí i nádherný Matyášův chrám. Ten byl opravdu nádherný, celý bílý s barevnou střechou, v roce 1867 se zde nechali rakouský císař František Josef I. a jeho žena Alžběta (Sisi) korunovat maďarským králem a královnou. Chtěli jsme nakouknout dovnitř, ale už bylo pozdě a bohužel zavřeno. Tak jsme pokračovali na Rybářskou baštu, která je v těsné blízkosti chrámu. Z Rybářské bašty byl úchvatný pohled na osvícený parlament, o kterém jsme četli, že je dokonce svou rozlohou druhý největší na světě, ve velikosti vede jen Čína. Byl krásně osvícený a oči z něho přecházely. 

 

 

Už jsme byli poměrně unavení a byla dost velká zima, tak jsme se rozhodli, že se vrátíme na trhy na náměstí Vörösmarty a najíme se. Cestou jsme si však ještě užili procházku po Řetězovém mostě, který je opravdu obrovský a byl nádherně nasvícený a v určitých časových intervalech se i měnily barvy. Na náměstí jsme se tedy najedli a napili a sladkou tečkou byl obrovský trdelník, který jsme ani ve 4 lidech nezvládli sníst :-).

Pak nás čekala už jen cesta do apartmánu. Přituhlo, tak jsme se těšili do tepla. Andrássyho út byla krásně nazdobená, každý strom měl na sobě žárovky, takže byl každý jiný, každý byl svůj a vypadalo to přinejmenším velmi zajímavě.