Slovensko: Day 2 - V zemi hůlky Šikulky aneb výšlap na Skalnaté pleso

Dohodli jsme se, že když bude ráno svítit sluníčko a bude nad horami vymeteno, tak se vydáme na Lomnický štít. Ráno bylo nádherně a tak jsme hned po snídani vyrazili. Přijeli jsme do Tatranské Lomnice a na informacích se zeptali, co a jak. Netušili jsme, že je o Lomnický štít takový zájem, protože jsme tam byli zhruba v 9:30 a už měli skoro na celý den vyprodané lísky, krom 17. hodiny, kde se ještě 4 místa našly. Museli jsme se chtě nechtě rychle rozhodnout, ale nahoru jsme chtěli, tak jsme neváhali. Teď jsme stáli před otázkou, jestli vyjet (podle nás předraženou) lanovkou až na štít, a nebo co půjde ujít pěšky. Jsme mladí, aktivní, tak jsme se rozhodli dojít na Skalnaté pleso a pak na Lomnický štít vyjet lanovkou. Dá se tam prý i vylézt po hřebenu, ale my nejsme žádní horolezci a tak jsme zvolili tu lanovku. Cesta na Skalnaté pleso měla trvat kolem 3 hodin, což se nám zdálo dobré a měli jsme na to celkem dost času, a tak jsme si řekli, že půjdeme opravdu vycházkovým tempem. Což jsme ale nedodrželi, Vendu nasadila tempo a jeli jsme jak po másle.  

Při první zastávce jsme se posilnily s Vendu výborným kafe laté a kluci se zchladili Radlerem.  Před námi se otevřel krásný vstup do lesa a tak jsme udělali pár fotek a Jindříšek si našel hůlku Šikulku a celý den se pak nesl ve znamení této jedinečné hůlky, která mu mimochodem taky skoro zavinila pád, naštěstí se ale nic nestalo.  

Po náročném (nemysleli jsme si, že bude tak náročný) výstupu jsme se opět občerstvili a chvíli strávili v okolí Skalnatého plesa. Lidí tady bylo neskutečné množství, po cestě jsme se potkali i s jedním slovenským párem, se kterým jsme se často míjeli a „předbíhali“. Lanovka na štít jela zhruba 10 minut, výhled byl nezapomenutelný, počasí nám celý den přálo a měli jsme vymeteno, sluníčko svítilo a nahoře bylo opravdu úžasně, máme krásné fotky a jsme plní dojmů. Akorát nám bylo líto, že nezanechali nahoře na Lomnickém štítě starou hospůdku, nebo restauraci, která byla v Andělovi na horách, ale kdo ví, třeba tam v té době nebylo nic a hospůdka byla ateliérová..... Po 50 minutách výhledu, focení a pití skvělého čaje (který mimochodem pěkně zahřál) jsme fičeli dolů.  Rozhodli jsme se, že trasu ze Skalnatého plesa dolů půjdeme opět pěšky a ne lanovkou, mysleli jsme si, že to před setměním zvládneme. Sešlap byl náročný, protože jsme toho za celý den už měli dost, ale zvládli jsme to. K autu jsme došli za tmy a ještě jsme tam nechali pro další návštěvníky i hůlku Šikulku.